"Lvice je opět se svým lvíčetem a v džungli se jim daří dobře."
Nikdy bych neřekla, že mě Kill Bill může rozhodit, jako právě teď. Jsem těhotná, přecitlivělá, psychicky dost zvláštně rozpoložená žena. Nebo se tak aspoň cítím, abych uvedla věci na pravou míru.
Představuju si lesbický orgie na koberci uprostřed mýho pokoje. V celým tomhle proklatým baráku, kde všichni jenom řvou. Jde to snadno, když teda máte sluchátka na uších. Všichni tu jenom křičí. A já vidím lesby všude kolem, kamkoli se podívám. Vážně, je to uklidňující.Tenhle barák toho už sice pamatuje nejspíš dost, ale tohle ještě nezažil. Tvoříme historii. Vše, co děláme, je jen náš autoportrét. Všechny tyhle moje lesbicko-orgický představy mi svým způsobem tak trochu připomínaj ten remix na smells like teen spirit. Klip.
Dívám se na Dominika s Pájou jak ke konci hodiny dělaj píčoviny. Dneska jsem na to přišla (nebo to bylo včera? všechno splývá). Myslím, že je to tím, že vím, že jsou na intru (krásná věta, že? že).Maj to, co sme svýho času měli my, Krumlovský intráci. Přemek, Špulda, Tom (známý nejinak než jako "Vjetnamec" anebo "ten co blil v Jelence na stůl" - srdečně zdravím) a já. U Dvou Andělů (vřele děkuji za poskytnutí prostoru na trénování stolního fotbálku!)
"No, musim ale uznat, že se kroutíš pěkně," věta, co měla za následek moje každodenní obavy z přemíry alkoholu a zvýšenou sebekontrolu. Otravné.
A Jamie, vykukující onu středu po jarních prázdninách (och, středa po jarních prázdninách, historicky druhá s jakýmsi zapamatovaným děním), vykukující z okna s úsměvem a v ruce svíral pytel zeleně. "Vážně se vám chce do školy, bobečci? Já tu na vás čekám už od půl osmý!"
Don Sykky a naše společný sezení na schodech pod intrem. Cígo, cígo, cígo a sjetej Jednorožec. "Dnes je den, kdy skončily všechny starosti," Sykky pravil; třiadvacátého pátý letapáně dva tisíce třináct. "Vždycky, když starosti skončí, objeví se další," Pesimistický Sykky pravil; pátého šestý letapáně dva tisíce třináct.
"Teoreticky všechno co děláme, děláme jenom proto, že můžem," a 'protože-můžem'-teorie s Vjetnamcem. A rána do jeho koulí tyčů u stolního fotbálku (srdečně se omlouvám!)
Pan J. a popůlnoční rozhovor o nás. "Víš, já bych si tě nikdy nemohl vzít. Ale žít bych s tebou mohl. Vezmeš si mě?" Svatební fotky na pomyslném dně budoucí fotokrabice, kterou jsem ještě nestihla zavést. Skittleskovej pin-pong.
A Zeleninovej, no jo, kapitola sama pro sebe jako vždycky. "Já sem tě neměl rád. Vůbec. Hrozně moc sem tě neměl rád. Skoro sem tě nesnášel. Ale teď tě začínam mít celkem rád. Nevim proč." Je sběratel polibků, jak sám hrdě prohlásil. Nejhlubší věta, jakou kdy pronesl. "No, já sem takovej sběratel polibků, víš?" a celková atmosféra noci na Mighty13.
A copak pan Vílí lovec? Splývá to. "Víš, já tě miluju. Hrozně moc." "Já tě nenávidim. Taky celkem slušně."
R kdrž Frkr drbřr šrkŕ!
Nebo muj Právník. "No tak, Františku, řekni mi, že mě máš rád!" "Ty Ziky, já tě mam rád." "Má mě rád!"
Tohle a spoustu dalších zkurvenejch věcí, co se staly a nedějou, protože je všechno jinak, než má, nebo právě proto, že je všechno tak, jak má. ("Hraješ si na zlou psychedelickou holku?") Přesně tohle všechno a to všechno ostatní mi připomněl jedinej pohled na dva nynější spolužáky. Tohle člověka dovede k další životní filozofii. Svět je na hovno, zlej a starej, to víme všichni. Taky předbíhá ve frontě, zmrd. Ale myslím, že bychom měli počítat s tím, že už lepší nebude, takže: vážně chci zpátky to tamto? To všechno? Svojí minulost v přítomnosti? Vážně tě, Adame, chci znovu potkat?
"Chci jít na pláž."
"Seš si jistej?"
"Ne, ale teď prostě chci."
"Proč?"
"Protože mi chybíš."
Žádné komentáře:
Okomentovat