Cejtim se nejvíc sama, jako ještě nikdy.
Ukrejvám se v životech lidí ze Skins.
A to je dost smutný.
Přestávam se cejtit sama sebou
a stávaj se ze mě všichni ti kolem.
Nesnášim je, odsuzuju,
ale už to nedávam najevo.
Proto nejsem sama sebou.
A nenapadá mě nic,
co bych s tim mohla dělat.
Žádný řešení.
Jenom propadání se.
Hlouběji a hlouběji.
Ale nikdy se nedostanu až na dno.
Protože v tomhle případě neexistuje.
Nepotřebuju pomoct.
Potřebuju něco, o čem nevim co to je.
Ale to, že "to znáte"
je mi fakt úplně k hovnu.
Sobec
Je mi fuck, že mě pošleš do prdele. Ale bude líp. Bude jaro. Je jaro.
OdpovědětVymazatSobci jsme všichni.