někdy žabařim

Někdy žabařim.

Jen tak.

Mam ráda žáby.

Nevim proč na ně teď myslim. Líbí se mi.

Asi se mi líbí ta představa malejch ropušátek všude.

Svědčí to o tom, že je kurva pěkně a oni nám skáčou po schodech.

A po chodbě. A po kuchyni. A v obejváku.

A lezou po zdech. Sou hustý. Ale rozjetý už ne.

Občas je fajn přemejšlet, jak by mi bylo, kdybych byla žába.

Častějc si představuju, že sem kočka, ale teď se mi zdálo o žábách.

No, med by to asi zrovna nebyl. Život jako v bavlnce taky ne.

Vlastně o žábách nevim prakticky nic.

Až se rozhodnu políbit žábu, promění se v mýho životního prince?

Protože jestli jo, tak žáby líbat nechci.

Bylo by to moc jednoduchý a to je trapný.

To mě neba.