Někdy se dívam.
Na rty.
Často bejvaj úžasný. S rtěnkou nebo bez ní,
se slovy nebo bez nich. Je to různý.
Lidi občas vyplázýnou jazyk,
nebo jim po nich steče slaná slza.
Baví mě to, protože rty jsou zvláštní.
Jako takový ty malý rtěnkovitý vzpomínky.
Ze svejch snů si často pamatuju právě jen útržky,
ještě častějc si nepamatuju nic.
Ale mimozemšťani mi nikdy nevadili.
Žádné komentáře:
Okomentovat