někdy uvažuju

Někdy uvažuju.

 

"Proč jsem já já a ne někdo jiný?"

                                    Mr. Nobody

Dívám se z okna na déšť.

Kapky stékají po skle, jako občas slzy po cizích tvářích.

Pláč nikdy nesmyje špínu z duše jako déšť z ulic.

Často mě to mrzí, protože pak bych i já mohla plakat.

Nebo to je tím, že nic nebolí opravdově? Ne tak úplně?

Co když jsem někdo jiný, než kdo myslím, že jsem?

Co když existujeme jen jinde a myslíme, že myslíme,

přičemž za nás myslejí jiní?

Ještě nejsem vyšinutá, jen uvažuju nad možným i nemožným.

Na to jsem expert, i bez veškerý snahy. Ale kdo není.

Snažíme se jít proti. Protože nás nebaví zajetej stereotyp.

Ale ani jedna cesta pro nás není dost dobrá.

Najdeme někdy to, co hledáme? Co když ano?

Buďme skromní. Dozvíme se někdy, co vlastně je to hledané?

Víc než čehokoliv jinýho bychom se měli bát sami sebe.

"Ale myslím, že nejvíc mě trápí právě ta nevědomost."

Nikdy asi nebudeme znát celý příběh.