všechno všude a vždycky

Je to furt stejný, i když se to v jednom kuse mění.

Nevim, sylšela sem něco o cyklu tří měsíců. Nepřijde mi to jako pravda.

Prostě jsem vdaná (ženatá už jednadevadesátkrát), poprvý a naposled.

Na víkendy a tak. Bloudíme městem nebo jenom svejma hlavama.

Je to jedno, objevujem ve Vesmíru celý světy a ztrácíme se.

Jenom proto, abysme se pak mohli najít. Všichni se všema.

Nemyslim si, že je to něco jako zamilovanej stav,

spíš absolutní chaos a nechápavost a tak. Doprdele.

No, vážení, je to v prdeli a věřte mi, je to super.

Po dvou tejdnech doma a jediný co dělam je, že piju kafe.

Tak moc kafe až mě to sjíždí. Když spim, sem vzhůru.

Sny se mi zdaj rychlejc, něco na tom bude. Vim o nich.

Znamená to, že mimozemšťani o mě už nemaj zájem?

Skicuju. Skicuju si stromy a posloucham celkem neposlouchatelnou hudbu.

Baví mě to a sem hyperaktivní. Občas bohatá, občas ne.

Pořád jsem nějaká a i když to jsou protiklady, jak svině,

pořád jsem to jenom já. Nikdo jinej. Nebo nás je spousta.

Nevim. Nikdy vlastně nevim.

A mě to nezajimá!

Jinak děkuji panu F. za nejvýstižnější fotku mého svatebního.. neděle.