je mi asi nejlíp

Žijeme. Rychlejc. Tvrdějc. Veselejc. Víc.

Zvuky djembe a kytar a mluvících lidí. Smíchu. Nevíš nic a přitom ale chápeš celou zkurvenou podstatu světa, protože tohle sou ty nekonečný chvíle, o kterejch psal Charlie. Říkám naprosto cizím lidem: "hej vole, čum na tohle. Tak tohle je důvod proč žít. Tohle je dokonalost a tohle je absolutno," a bez čehokoli dalšího mu beru flašku čehokoli z ruky a poskakuju jen tak kolem toho kroužku co je tvořenej sedícíma lidma. Je to jenom o chlastu, o trávě a o drogách? Vůbec ne. Je to o souznění,. Jen a jen o tom, že sme se tady sešli a jenom o tom že prostě jsme a jsme šťastný. A to teda kurevsky jsme. Ptam se lidí, jestli si myslej, že sou víly lesby, protože mi přijde, že je to ta vhodná chvíle. Nesmíš se rozplynout v dešti.

"Takže ty si jako pankáč, jo?"

"Ne ty demente, já sem Ziky a mam Skittlesky!"

Válíme se po zemi, nebo si skáčem na záda. Je to jedno. Říkam Zelenině: "hoď po mě to víno!" a snažim se uhejbat předmětům jako sou kameny, zapalovače, klacky a takový kraviny. Vybavujou se mi vzpomínky z loňska a miluju to. Mam teď pocit, jako byh mohla lítat. Moc kafe? Give me more, give me more!

Muj mozek nestíhal vnímat to, co dělá moje tělo. Všechno se dělo moc rychle, moc zběsile a moc chaoticky. Splývalo to do úžasnejch obrazců a tónů. A pocitů. Nekonečnejch, dokonalejch pocitů.

"Hele, buď tu za 15 minut,

jinak ti strčim Skittlesku do nosu!"

Směje se: "hahaha," a říká: "oukej, budu tam."

Neni tu. Přichází, neomlyně, du mu naproti a strkam mu Skittlesku do nosu.

"Tyvole tys to fakt udělala?!" nevěřícný překvapení a zase smích. Je to dokonalý, tyhle chvíle. Mam TU Skittlesku. Poslední z prvníh a cejtim se jako vítěz, protože po celonočním boji vyhrávam. Jsem vítěz.

Pak se děje mo věcí. Moc lidí, moc slov, moc rtů, moc telefonních čísel a moc jmen. Moc obličejů. Moc všeho na mojí paměť. Je to kurevsky super, jenom moc zběsilý na to, abych o tom mohla něco objektivně napsat. Snad jen, že dokonalost existuje. Když je naprosto sehraná atmosféra, společnost, hladina alkoholu a zábavy a spousty dalších věcí. Nestává se to často, ale přece jenom se to děje. Sem tam, nejspíš když to jeden nejví potřebuje. Sny se plněj.

Tak co tyvole, dem koupit Absinht, ne?

Wow. Easy rider. Zelenina mě děsí jako v mym dosavadnim životě ještě nikdy nic. Budí se, rozmáchne rukama a zařve "SLOON!" Nechápem, umíráme smíchy a furt dokola. Samý píčoviny. Bože bože bože proč proč proč and again and again and again! Give me more, you fucker.

Nejspíš potřebuju pauzu, moje tělo. Mysl je spokojená, protože sou věci v pohybu. Nemusí je chápat, ani jí nemusí vyhovovat. Proto je spokojená. Potřebuju nějakej čas na urovnání myšlenek, ale jak už jsem několikrát řekla - všechno se děje moc rychle, moc zběsile a kurva za tejden je Majáles a jestli umřu, umřu šťastná.

STŘÍZLIVÝ

NÁS

NEDOSTANOU!