everything gonna be alright!

Jo no, už to tak bude.

Zkurvenou hodinu nahrávam video na facebook.

Sere mě to, protože to neukazuje procenta a takový ty věci.

A protože to trvá kurevsky dlouho a mě je kurevsky fajn.

Dostala sem vonný tyčinky a uvědomila si, že jí vlastně miluju.

A děje se kurevská spousta věcí. Chci do Chebu.

Vlastně se toho děje fakt moc. Přijde mi to skvělý. Věci se daly do pohybu.

Všechno je rychlejší a drsnější, záživnější a možná lepší.

Usměvavější a kurevsky zrůžovělý. Oh yeah. Chybělo mi to.

Start: sobota, 13.4.13, 8:00

Řekněme že víkend byl zabijáckej. Takovej trochu nonstop. Dělo se toho moc.

Třeba se k nám přidal po koncertě jeden fajn punkáč, kterej pak zmizel.

Cestou z Velblouda do kamkoli sme na ulici potkali kanelářskou židli.

("Sorry, ale od kdy se židle flákaj venku ve tři ráno?!")

Sjeli sme na ní schody a šli vesele dál.

Z prvního nonstopu nás vyhodili. Tak sme si lehli před vchod.

Druhej den sem potkala onu vyhazující barmanku v autobuse.

Cestou z nonstopu jedna do bodu dvě neznámého sme se najedli.

Většina lidí spala na lavičkách. Ale pak se došlo do cíle.

Nonstop číslo dvě, po cestě přes celý město.

Celkem sranda kecy o budoucí válce a sračkách a iluminátech a sračkách.

Wow, situace se nezměnila, stále většina lidí spí, teď na stolech.

Dělám si polštář z pana F., pořád pindá a nakonec odchází.

J. mi masíruje nohy, což je divné vzhledem k jeho obvyklé nevrlosti.

Mlátíme do všeho co je po ruce. Nebo spíš na stole.

Zelenina M-F. se probouzí. Slečna H. odchází.

Zelenina M-F. mi dělá polštář, Zelenině M-F. dělám deku.

Má funkci vybračního křesla a po ránu si nevrle dává místo piva kafe.

Mladý, na 140% z dvěstěti slepý muž F. odchází.

Jsem hlazena po rameni a nevím zda úmyslně či nikoli,

každopádně celkem projev intimity. Na Zeleninu, wohow.

Z devíti a půl člověka jsme najednou v devět ráno, neděle, čtyry.

Je mi fajn, kdyý se celej večer pijou piva, kafe, rumy a absinthy.

Kolem desátý se vydáváme na nudle k vietnamcům.

Obsazenstvo stolu je velice zajímavé.

Budoucí kocour, zatím stále jen kotě, Jimmy,

Zelenina zelenina jé jé jé M-F.,

fyzicky mladý a psychicky daleko (J.)

Ej, je sranda na ně koukat, když se ptaj jak se vlastně jmenuju.

Známe se kus přes rok. Taky nevim, jak se vlastně jmenujou.

Nebo jak se vlastně jmenuju. Umírám, teda usínám.

Hoří mi držka ze zasraný pálivý omáčky na jednou zkurvenym talíři,

ze kterýho sežeru sotva polivinu a ty kreténi to žerou po kilech.

Sedíme na lanovce. Kotě Jimmy nás opouští. Jsme tři.

Prej poslouchám Argemu a tak, vypadam jak chlap z sedmaosmdesátýho.

Pijeme lahváče a koukáme do výlohy na naše odrazy

co předváděj veškerý nejdebilnější debilní chůze který můžou existovat.

Smějeme se sobě navzájem a přitom spolu. A stejně se nesnášíme.

Sme zmrdi. A já jedu dál. Zůstali dva a já sama.

Dojíždim do Lišova: neděle, 14:15, stav: usínání za chůze.

Končim s macešákem v hospodě a dáváme kořalku a ještě jednu a ještě.

A kafe a další a dem dál. Další panák, další kafe. Dem dál. Jídlo.

A ještě jeden, vlastně tři panáky a jedno kafe. Umíram.

Usínam v neděli o půlnoci a mrtvolně vstávam v pět pondělního rána.

Nesnášim školu a proklínam všechno. Show must go on!

Celej zbytek tejdne je dost zvláštní.
Můj muž-žena si mě nechal zablokovat na mobilu. Sem v depresi.
Nechávám si ujít Sofie se baví. Sem v depresi.
Volá mi pan Ner-. Jsem šťastná.
Potkáváme russian-boye Paula. Je to super.
Zapojujem mezi sebe mladou štěněcí V., což je geniální
a z pana Fr. dělám svojeho právníka, což je do budoucna všeřešící.
Nikdo z nás neumí pořádně angliky, ale stejně se nějak dorozumíme.
Je to úžasný, ten člověk mě fascinuje. Když má růžový brejle,
který nejsou jeho a vlastně ani moje, a vyvalý oči, vypadá zfetovaně.

Loučíme se páteční ráno v kavárně objetím.
Říkám "ou plís, dont lýv mý" a on říká "jů dont lýv MÝ."

A tak si píšem že "sí jů lejtr men,"
čimž si naplánuje odjezd na ažzadelšídobuhlavněvnedělipřijeď.
Oukej oukej.

Budoucnost vypadá zajímavě, když Oskar prostě jen tak šajní.
Můžete sedět v harmonickym kroužku harmonickejch lidí,
kolem kterýho je harmonickej kroužek ze sedmi harmonickejch bříz.
Je to kurevsky super, ale něco mě podvědomě deprimuje.
Mam pocit, že potřebuju na Zevláckej ostrov a modlim se
ať už je kurva konečně středa. A to tak že co nejdřív, takže hned.
Nefunguje to.
Ale miluju to.